Když už pan místostarosta nabízí občanům předvolební bajku, dovolíme si také jednu nabídnout.
O sedmi kosech, sojce a Krakonošovi
Na jedné rozlehlé zahradě žilo sedm kosů, kterým obyvatelé okolních chalup svěřili péči o společnou půdu.
Čtyři kosové se usadili uprostřed zahrady, kde bylo nejvíce žížal a odkud mohli rozhodovat, co se bude dít. Tři hubenější kosové zůstali na okraji a čekali, co na ně zbude.
Když kolem poprvé proletěla sojka, spatřila všech sedm černých ptáků se žlutým zobákem. Čtyři uprostřed společně hledali žížaly, tři na okraji je zpovzdálí pozorovali.
„Zvláštní,“ pomyslela si sojka. „Ale tak už to v ptačí říši někdy chodí.“
Když letěla kolem podruhé, jeden ze čtyř kosů uprostřed chyběl. Byla to právě kosice, která dosud celou zahradu vedla.
Tři hubenější kosové dál seděli na okraji. Uprostřed však zůstali už jen tři.
„To je ještě podivnější,“ řekla si sojka.
Když zahradu přeletěla potřetí, spatřila uprostřed jednoho mimořádně velkého kosa. Stál před ostatními, roztahoval křídla a vytahoval ze země ty nejtlustší žížaly. Dva nejbližší kosové kolem něj pobíhali, přikyvovali a opakovali, že bez něj by zahrada nemohla správně fungovat. Tři na okraji je zpovzdálí pozorovali.
Sojka se podívala pozorněji. Všimla si, že pod zemí vede ke kosovi několik čerstvých chodbiček. Tu a tam z některé vykoukla krtkova hlava a hned zase zmizela.
„To je opravdu zvláštní,“ pomyslela si sojka. „Proč má jeden kos tolik velkých žížal, zatímco ostatní skoro nic? A proč mu krtek razí chodbičky právě tam, kde se hledá nejlépe?“
Sojka však nezačala křičet, že kos je ve skutečnosti krtek. Posbírala listiny a odletěla za Krakonošem a všechno mu pověděla.
Krakonoš pozvedl svou kouzelnou hůl, podíval se jejím dalekohledem směrem k zahradě a spatřil velkého kosa i krtka v družné debatě. Viděl čerstvé chodbičky, hromádky zeminy a místa, odkud vylézaly největší žížaly.
„Z dalekohledu ještě nepoznám, co si kos s krtkem domluvili,“ pravil Krakonoš. „Ale když jeden kos získává největší žížaly, krtek mu razí cestu a ostatním skoro nic nezbývá, je správné začít se ptát, proč to jeden i druhý dělají.“
Ponaučení
Inu, tak už to ve světě chodí, že pýcha mnohdy předchází pád. Sojka není hloupá aby tvrdila, že kos je krtek. Stačí, když si všimne, že v zahradě něco nesedí a začne se ptát, co kos a krtek spolu nachystali.
A pokud velký kos místo odpovědi začne vyprávět pohádku o zlé sojce, možná jen nechce, aby se ostatní příliš pozorně dívali, kam vedou chodbičky a kde končí ty nejtlustší žížaly.
.